LYMFOTAPING
ANEB TERAPEUTICKÉ VYUŽITÍ KINESIO TAPU K OVLIVNĚNÍ LYMFATICKÉHO A CÉVNÍHO SYSTÉMU
Ovlivnění lymfatického systému prostřednictvím kinesio tapu, nebo-li lymfotaping, je vlastně jednou z korekčních technik metody kinesiotapingu, a to korekcí lymfatickou.
V lymfotapingu (lymfatických korekcích) se využívá standardní elastický kinesio tape, který je při dodržení pravidel pro správnou aplikaci a správné sejmutí, velice šetrný k pokožce. Používá se tvar „vějíře“ k pokrytí co největší plochy otoku. Kotvu „vějíře“ umisťujeme proximálně od ošetřovaného místa a pokud je to nutné, do míst (funkčních) lymfatických uzlin. Kinesio tape se nanáší nejlépe absolutně bez napětí na specificky napolohovaný segment těla, který chceme kinesio tapem ošetřit a to tak, abychom dosáhli maximálně možného protažení kůže, a tím co největšího zvrásnění kinesio tapu (i tkání). Díky tomu vznikne v lymfatických kapilárách podtlak a lymfa je z mezibuněčného prostoru lépe nasávána do mízních cév. U správně nalepeného kinesio tapu dochází k „nadlehčení“ kůže, a tím k dekompresi mízních i krevních kapilár. Vzhledem k elastičnosti kinesio tapu, resp. „recoil efektu“, se jednotlivé pruhy „vějíře“ smršťují zpět a řídí tak tok lymfy směrem ke kotvě.
V lymfotapingu, stejně jako u jiných technik kinesiotapingu, necháváme kinesio tape nalepený 1-5 dní. Nutné je i zachování alespoň 24h pauzy před dalším lepením k regeneraci kůže a receptorů.
Prvním, důležitým krokem terapie, je na základě vyšetření, správné naplánování aplikace kinesio tapu - určení, odkud kam lze lymfu vést, kde je funkční lymfatické povodí. Cílovým místem by měl být funkční lymfatický spád včetně uzlin.
V lymfotapingu můžeme za patologického stavu lymfu díky kinesio tapu drénovat přes lymfatická rozvodí (překryvné oblasti kožních areálů umožňující lymfatickou drenáž v každém směru) do jiného funkčního teritoria - tzv. „přetažení“ lymfy přes lymfatická rozvodí.
Rozhodneme-li se působit na lymfaticko-cévní systém, je nutné mít anatomické znalosti lymfatického systému a umět rozlišit příčinu otoku, protože otoky mohou být projevem velké řady onemocnění. Otoky se mohou vyskytovat lokálně (místně) a generalizovaně (celkově). Místní se týkají většinou jedné části těla, vznikají podkožně a mívají lokální příčinu. Celkové otoky bývají spíše projevem systémového onemocnění (renální, hepatální, kardiální).
Ať již působíme lymfodrenáží manuální, přístrojovou či pomocí kinesio tapu (nebo kombinací zmíněných) vždy bychom měli umět správně vyhodnotit strategii terapie (kam lymfu možno odvádět), být si vědomi kontraindikací a situací, kdy bychom měli být velice opatrní při zasahování do cévně-lymfatického systému. Pokud si nejste jisti, poraďte se s lékařem nebo zkušenějším lymfoterapeutem.
Opatrní buďte při kinesiotapingu u klientů s těmito diagnózami/stavy:
• diabetes mellitus
• onemocnění ledvin
• vrozené srdeční vady
• závažné hemodynamické změny
• křehká a hojící se kůže
• těhotenství
Relativními kontraindikacemi kinesiotapování obecně jsou:
• hnisavé kožní projevy,
• bradavice, mateřská znaménka
• otevřené rány
• horečnaté stavy
• elefantiáza
• kardiopulmonární dekompenzace
• ekzémy, alergie na složky kinesio tapu
Za absolutní kontraindikaci lymfotapingu jsou považovány:
• otoky renálního původu (stlačitelný otok)
• otoky hepatálního původu (stlačitelný otok)
• otoky kardiálního původu (selhávání pravé poloviny srdce - stlačitelný otok kolem kotníků obou DKK, nejmenší po ránu a zvětšující se po námaze)
• otoky zánětlivého - infekčního původu (erysipel - zarudlý bolestivý otok )
• otoky v souvislosti s alergickou reakcí
• lymforhea
• hluboká žilní trombóza (jednostranný, akutně vzniklý, elastický, bolestivý otok s horkou napjatou kůží)
• aktivní onkologický proces
• tromboflebitida (zarudlý, palpačně bolestivý pruh)
Lymfotaping nejčastěji využíváme, je indikován u:
• lymfedémů primárních, sekundárních (po radioterapii, chemoterapii, exenteraci uzlin, ablaci mammy…) - nestlačitelný, chronický, jednostranný/oboustranný otok, končetina tvaru válce
• pooperačních otoků
• traumatických otoků
• neinfekčních otoků (artróza,…)
• terapie jizev
• varixů
• chronické žilní insuficience (jedno/oboustranný otok, většinou se změnami kůže, eventuelně bércovými vředy)
• otoky obličeje (pooperační, poúrazové)
• hojení ran
Mikropohyby kinesio tapu při pohybu způsobují mikromasáž kůže a podkoží. Dochází tak ke stimulaci extero-, proprio- a interoreceptorů umístěných v kůži. Je ovlivněn neurovegetativní systém i svalově-kloubní aparát. Aplikace lymfatické korekce zlepšuje cirkulaci krevní i lymfatickou (povrchový lymfatický systém), následkem toho dojde ke zlepšení lokálního metabolismu a imunologických procesů, což se projeví například při hojení ran.
Zdroje:
Diferenciální diagnostika otoků dolních končetin/PGS (VPL). Wikiskripta.eu 2012 [cit.6.1. 2013] Dostupné na World Wide Web: http://www.wikiskripta.eu/index.php/Diferenci%C3%A1ln%C3%AD_diagnostika_otok%C5%AF_doln%C3%ADch_kon%C4%8Detin/PGS_%28VPL%29
Kobrová, J., Válka, R. Terapeutické využití kinesio tapu. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. 160 s. ISBN 978-80-247-4294-6
PARTNEŘI LYMFOTAPING.CZ
